x?x?x?

27. prosince 2008 v 21:00 | já |  pribehy
sny byly zmatené často nejasné.Běžela jsem dál a dál džunglí kterou jsem jakživ neviděla.Něco za mnou běželo a já nevěděla co.Měla jsem strach. Běžela jsem,stále jsem běžela i když dech nestíhal můj krok.Běžela jsem i když jsem jasně věděla že takhle dlouho bych neutíkala.Jakdlouho to bude trvat?Dohoní mě to?Co se stane pak?Sužoval mě strach.Ohlédla jsem se za sebe dohánělo mě to at uz to bylo cokoliv.Nejhorší pocit byl když jsem se otočila zpět udělala jsem krok ale už jsem necítila pevnou půdu pod nohama.Byl tam sráz dolu do řeky....

S krůpějemi potu na čele jsem se probrala v posteli.Pomalu svítalo.Nikde nikdo.Posadila jsem se a z čela mi spadl mokrý hadr přímo do klína.Vstanu ačkoliv se mi lechce motá hlava z teploty.Dojdu k oknu za kterým je vidět slunce které se probouzí do podzimního dne.Sednu si na okení parapet a čelo opřu a chladnou okení tabulku.Přemýšlím co se vůbec stalo.Hlava je těžká a vůbec se mi nechce přemýšlet.Smysly jsou pořád jako na jehlách.Proč?Cítí snad něco co já ne?V tom ale zaujme mou pozornost něco jiného.Něco se mihlo na zahradě.Něco mě pozoruje.Že by to bylo to něco ze snu?Může se to vůbec stát i ve skutečnosti?Keř se znovu zachvěl ale tentokrát z něj vyšla jen kočka která na mě nepříjemně pohlížela svýma žlutýma očima. Odvrátím se od okna.Cítím se neskutečně plná energie a přitom unavená a malátná.Nevím co bych dělala.Vrátím se pomalu k oknu.Po kočce ani stopy.Horečka mě sice nepříjemně sužovala ale já chtěůa do cladu někamkde bude příjemně chladno.Z trávníku se na mě třpitily kapky rosy.Halou jít nemůžu to je jasný.Jediné východisko bylo přes okno. Byl to jediný východ.Hned vedle mého okna vedl hromosvod.Sešplhám po něm uplně dolu.Chvíli jsem váhala ale nakonec jsem si dodala odvahy.Otevřela jsem okno a ovál mě příjemně studený vánek.Vylezu na parapet.Zdálo se mi že jsem nekonečně vysoko.Vduchu jsem si řekla že si to jen namlouvám.Chytla jsem se ale zarazilo mě něco co mě ponoukalo to udělat ale zároven se zastavit a nikam nechodit.Slyšela jsem jen ten drobný spor: "Jdi jen jdi nemůže se ti nic stát." a druhý hlas který jen říkal" Nechod sama víš že si ve šplhání nebyla nikdy moc dobrá." "A co je na tom spustit se dolu." "Poslechni radši mě vím co říkám"slyšela jsem ten upřímný hlas který mě uklidnoval ale pak se dotoho vložil ten ponoukaný a škodolibý hlas"A proč by tě jako měla poslouchat? Tebe ?Pche kecáš dycinky jen nějaký nesmyslný bláboly kterým nikdo nerozumí!" "Dost!" okřikla jsem ty hlasy. Chytla jsem se hromosvodu a začala se spouštět Pomalu jsem si začala uvědomovat že nemám takovou sílu na to abych se udržela.Na návrat bylo pozdě a na zem chyběl pořádný kus.Neudžím se spadnu.Ruce jsem měla spocené a klouzaly hromosvod se mi vysmýkl a já letěla k zemi."Pane bože ne!Co sem to udělala!"Vyklouzlo mi z úst .Bylo mi ale divný že jsem byla k zemi čelem.Natáhlůa jsem před sebe ruce ať si je klidně zlámu.Místo bolestivého lupnutí v kostích jsem dopadla na zem lechce,obratně jako kočka.Postavila jsem se.Tráva příjemně chladila na bosé nohy.Prohlížela jsem si ruce.Kosti na rukou mi vystouply a nehty nepatrně prodloužily.Co se to se mnou děje?A v tom se spustil nečekaný lijavec i když před malou chvíli svítilo slunce.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama