Život a Smrt

17. února 2009 v 0:35 | wampire from hell |  pribehy

takž je pul hodiny po pulnoci xD neco jsem napsala je to asi blbost no newm snad se vam to bude libit

http://farm1.static.flickr.com/230/455982967_d19e434177.jpg?v=0
Život je jako kapka.Sklouzne a roztříští se na mnoho dalších kapek,které později vysuší slunce.



Prostě se vypaří.Přestanou existovat.Váš život může klidně skončit pod koli auta a vaší krev též pak vysuší slunce a smyje voda.Zbydou po vás myšlenky,činy,slova,vzpomínky....Je pak těžké vybavit si slova ,které byly vyslovena jen pro vás,aniž by vás nebodlo u srdce.Nejhorší je vybavit si jen to jedno slovo,které vám změnilo celý svět, pobláznilo a odebralo do jiného světa.Slovo "Miluji tě" které jsem mnohokrát až nesčetněkrát slyšela z tvých rozechvěných rtů.Až teprve ted si uvědomuji jak málo jsem ti to říkala já... "Miluji tě z celého srdce nejvíc.Doufám,že mě ještě slyšíš než odpluješ do země která mi bude dlouho neznámá nebo zas naopak přijdu velmi brzy."Klečím u tvého hrobu.Oči zalité slzami smutku,nářku a bolesti.Už nemohu nic dělat jen litovat svých rozhodnutí,slov,činů které tě tak ranily.Mohu jen dále sedět u tvého hrobu dělat že ignoruji přítomnost ostatních kteří tě také milovali a přišli se s tebou rozloučit před tvojí poslední poutí z které se už nevrátíš.Vzpomínám na tvé doteky,letmé polibky a vždy tvé ruce propletené s těmi mými tak že se zdálo že už se nikdy nemohou rozplést.Vzpomínky které se mi vryly do paměti byli těžší než se zdálo.Nevnímala jsem jejich tiché "Upřímnou soustrast."Jen jsem seděla na té zemi poseté spoustou listí které spaldi v důsledku podzimu.Dívala jsem se bez pohnutí na tvé vytesané jméno.Bála jsem se sotva mrknout natož zavřít oči.Moc jsem se bála ale nakonec vítr prohánějící se navrcholku hřbitova mi vysoušel oči a já vzdorovitě zavřela oči.Hned se mi před oči vyhoupla ta zrádná,nebezpečná,zdrcujcí,strastiplná a tak bodavá do srdce vzpomínka,že jsem myslela že bych se radši zabila než abych stále dokola viděla ten zdrcující pohled.Byl to jen závoj.Kus látky.Tak proč...Proč kvuli takovéhlé zbytečné věci?Měla jsem tě zastavit a řícti : "Nech to být miláčku.nestojíto za to."Miloval mě tak že by mi snesl modré z nebe.Měl to být náš den na který jsem neměla já ani on nikdy zapomenout a také na něj nikdy nezapomenu.Nikdy si to neodpustím.Možná jsem měla jít za závojem, který jsem si odepnula z hlavy, protože se mi pletl do obličeje jak foukal prudký vít , a dojít si pro něj sama.Stejně by mě asi zadžel a došel pro něj.Už jsme stáli před kostelem a zvony odbíjeli 12 hodinu.Stejně tak mi bušilo srdce štěstím.Zafoukal vítr a vysmekl mi závoj z ruky.Natáhl po něm ruku a snažil se ho včas zachytit,ale nepodařilo se mu to.Rozhlédl se po ulici a přeběhl silnici pro závoj který se povaloval na zemi a větřík si s nim lehce pohrával.Vítězně se usmál a já mu úsměv oplatila.Políbil si konečky prstů a pak mi poslal poslední polibek.Já ho chytila a přitiskla na hrud.Oči mu zajiskřili.Rozběhl se přes širokou silnici zpět.Zdálo se mi jako když čas neexistuje.Obrovskou rychlostí do něj najelo auto odhodilo do zadu kde jelo další auto,které ho přejelo a poté teprv zastavilo.Oněměle jsem stála a nevěřila jsem svým očím.Rozeběhla jsem se k němu.Ještě žil, přerývaně a ztěžka dýchal. "Záchranku!Zavolejte záchranku!No tak lidi rychle co se s vámi děje?!"Připadalo mi jako když nikdo nic nedělá.Stáli okolo mě v kruhu a mlčky přihlíželi.V očích se jim leskla hrůza a zděšení.Obrátila jsem svou pozornost k němu.A to bylo naposled co jsem ho slyšela mluvit. "Navždy spolu."Zašeptal tiše s posledním výdechem.jeho čokoládové oči vyhasly a já věděla že je konec.Hlasitě jsem se rozplakala.Nenáviděla jsem celý svět.Emoce se míchali dohromady a zvlášt ale nikdo z přítomných nemohl vědět jakou bolest cítím.Seděla jsem vedle jeho těla které bylo na zemi pohozené jako hadrová panenka.Obejmula jsem ho pevně a přitáhla si ho na klín.Jeho krev mi barvila šaty na tmavě rudou červenou barvu.
Nechtěla jsem se smířit s tím že ho budu muset opustit.Přímo museli jeho tělo páčit z mého sevření.Nebyla jsem vůbec schopna povolit sevření ve kterém jsem ho držela.Už jsem neplakala jen se dívala do dáli.Byla jsem jako v tranzu.Z toho tranzu jsem se probrala až když jsem viděla jak se zavírají dveře od auta."Ne!!"Zvedla jsem se ze země autose už rozjíždělo a já běžela za ním.Natahovala jsem ruku jako bych ty dveře chtěla otevřít a znovu spatřit jeho ztuhlou tvář.Podpatky klapaly a já běžela vrtkavě.Noha se mi zvrtla a já se skácela k zemi ve spoustě vzlyků.Naposled jsem se podívala na auto které už bylo v dáli a mizelo mi z dohledu..
Doufám že si zapamtuji jeho smích,hlas,oči a dotek jeho kůže a taky doufám že brzo se zas shledáme......










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 karolin.a karolin.a | Web | 12. dubna 2009 v 0:12 | Reagovat

no.. tak to zírám xD.. moc pěkně si volila slova.. a celkově je to moc působivý x).. moc pěkný x)..
jinak..moc hezká smrt xD.. několikrát ho přejelo auto xD.. si zrovna myselela na hezký věci, když si to psala xD..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama